Zlí jazykové a tradiční kritici politických stran a hnutí by dost možná nesouhlasili, ale pravdou je, že politické subjekty (v ideálním světě) nesledují primárně podnikatelské cíle. Politická reklama tak ne zcela odpovídá zákonné úpravě, podle níž je reklamou jakákoli veřejná prezentace mající za cíl podporu podnikatelské činnosti.
Po dlouhou dobu bylo diskutováno, zda platí rovnítko mezi internetovým zpravodajstvím a periodickým tiskem, nebo zda je potřeba mezi těmito mediatypy a obsahy rozlišovat. Zejména, zda se na internet aplikují instituty tzv. odpovědi či dodatečného sdělení. A nakolik je to vše de lege lata a nakolik de lege ferenda. Podle mnohých to nyní definitivně rozřešil Ústavní soud ve svém čerstvém nálezu IV. ÚS 2257/18. Je tomu ale skutečně tak?
Ochrana dětí a mladistvých je věcí související s morálkou. A neexistuje jednotný model, který by pro ni zaváděl mezinárodní standardy či univerzální výklad. Jak uvedl ESLP ve věci Handyside (1976), je zejména na vnitrostátní úpravě, aby v této věci zajistila dostatečné garance, a to s ohledem na lokální vnímání, které se v konkrétním místě a čase mění a vyvíjí.
Všichni se prý shodneme na jednom: „Elektronická média mají vliv na děti a mladistvé a formují je snad tím nejvýznamnějším způsobem! A to je potíž zejména ve vztahu k negativnímu vlivu rozhlasu a televize.“ To asi ano. Ale kdo je, u všech svatých vychovatelů, tím dítětem? A kdo už je mladistvý? A kde to vše končí?
Samozřejmě, pokud jste znalci a máte nakoukáno, můžete k definici obscénnosti a pornografie přistupovat jako soudce Potter Stewart ve svém stanovisku k rozhodnutí Nejvyššího soudu USA Jacobellis v. Ohio (1964), volně cit.: „Definovat to neumím, ale poznám to, když to vidím.“ V opačném případě můžete vycházet z jiných pokusů o objasnění a vysvětlení tohoto fenoménu. Ve vztahu k televiznímu vysílání však mnoho nečekejte.
Někomu se líbit nemusí, ale zatím je prostě obecně platným faktem, že některý obsah do lineárního televizního vysílání patří jen s omezením (např. 22:00 až 06:00 hodin) a některý tam nepatří vůbec. Může být distribuován na nosičích DVD, v kinech, pro fajnšmekry třeba i na VHS, ale na televizní obrazovce nikoli. Moderní řečí dostal tento obsah v televizi ban. Zákaz z důvodu ochrany dětí a mladistvých. Zákaz, zejména pro porno a hrubé samoúčelné násilí.
Jste-li ministr, místopředseda vlády či jiný představitel úředního stavu, zástupce veřejné moci a/nebo osoba jednající za státní orgán a jdete v této pozici do televizního vysílání diskusního pořadu, měli byste mluvit pravdu. V opačném případě dojde totiž k nesprávnému úřednímu postupu, jak uzavřel Nejvyšší soud.
Každý „provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.“ Televizní i rozhlasový. Je tedy třeba dbát o to, aby k tomuto potenciálnímu ohrožení nedošlo obrazem, ani ve složce zvukové. Dbát o to, aby zvuková stopa nezanechala až příliš hlubokou stopu na duši nezletilce.
Restrukturalizace skupiny společností, do níž majetkově náleží společnosti, jež jsou provozovateli vysílání s licencí s sebou přináší řadu povinností vůči veřejnoprávní orgánům, které musí sám provozovatel či jeho společník/akcionář pro účely úspěšného dokončení procesu restrukturalizace splnit.
Vyhrazuje si RRTV v rámci své působnosti vždy rozhodnout o udělení souhlasu či nesouhlasu s přeměnou, a jak se v této záležitosti staví k subjektu společníka/akcionáře provozovatele vysílání s licencí?
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
