Může se osoba, která se přímo nepodílí na náboru zaměstnanců, svými výroky v rozhlasovém vysílání dopouštět diskriminace v oblasti zaměstnávání a povolání? Na to nám nedávno odpověděl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci NH v. Associazione Avvocatura per i diritti LGBTI – Rete Lenford.
Jako bychom zažívali nějaký ten boom. Poslední dobou je to vidět skoro všude. Jak je to tedy s tím prodejem konopí? Co jsou to ty CBD produkty? A co sušené květy? A co vlastně taková reklama? Je to legální? Nebo je to vše zastřené nějakým kouřem?
Někteří z nás si jistě ještě vzpomenou na doby, kdy Jiří Kajínek nechodil na svobodě, ale maximálně tak mezi zdmi věznice, a kdy usiloval o obnovu svého procesu. A zatímco se marně snažil vrátit se před soud, postarala se o to RRTV. V zájmu ochrany dětského a mladistvého diváka.
V televizním vysílání existují určitá pravidla pro obchodní sdělení a jejich působení na děti a mladistvé. Pro všechny typy obchodních sdělení, tedy pro reklamu v tom nejobecnějším slova smyslu. Pro komerční působení na dětského a mladistvého diváka prostřednictvím reklamních spotů, teleshoppingu, identifikace sponzora či prostřednictvím umístění produktu.
V České republice máme hned několik tzv. mediálních rad. Zřejmě pod vlivem přesvědčení, že komu není rady, tomu není pomoci. Některé rady jsou malé (Rada ČT, Rada ČRo či Rada ČTK), nebo se jim tak alespoň říká. A pak je tu velká vysílací rada, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), které se tak historicky říká, byť už v dnešní době není radou největší. Alespoň ne co do počtu členů.
Vnímání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání coby ústředního správního úřadu je takovou cestou tam a zase zpátky. Od formálního pojetí přes všechny možné soudy až k pojetí materiálnímu, aby to bylo následně potvrzeno zákonodárcem. A tím učiněno všemu formálně za dost.
Už je tak nějak obecně známo, že „hvězdičkové pořady“, nevhodné filmy, seriály apod., se v televizi mohu vysílat až po desáté hodině večerní. Souvisí to s ochranou fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Nehovoří se však už příliš o tom, že se tato povinnost vztahuje také na upoutávky na tyto pořady. Právní teoretici tomu mohou říkat projev logického výkladu za užití argumentu síly a maiori ad minus (od většího k menšímu): když pořad tak i upoutávka. My tomu můžeme klidně říkat projev zdravé logiky.
Hledání nadsázky v případě některých komerčních sdělení může být pro určité osoby stále složitější. Reklama, její praktiky i reklamní prvky se neustále posouvají a vyvíjejí. A jak pravil ESLP ve věci Handyside, morálka a její vnímání by měly přirozeně také. Ale co když tomu tak není? Co když někdo lpí na tradičním vnímání slušnosti a rigidním výkladu toho, co má ve veřejném prostoru působit a co nikoli? Takové jedince, případně skupiny stejného smýšlení, mohou některé reklamy opravdu zaskočit. Či dokonce urážet. A co na to Jan Karafiát?
Jestliže platí pravidlo, že „všechna zvířata jsou si rovna, některá jsou si však rovnější,“ může to být orwellovsky nešťastné, ale zároveň to znamená, že i ta extra zmíněná skupina má mezi svými členy určité rovnítko jako mezi rovnoprávnými subjekty. A Nejvyšší soud k tomu dodává, že v demokratické společnosti musí naopak platit, že „rovnější“ neznamená privilegovaný, ale naopak podrobený vyšším nárokům.
Za poslední roky stalo se tradicí, že je Zlín Film Festival, mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, spojen mimo jiné s konferencí pořádanou Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV): Média dětem, média s dětmi. A na výročním 60. ročníku festivalu bude to již výroční 5. konference tohoto druhu.
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
