V České republice máme hned několik tzv. mediálních rad. Zřejmě pod vlivem přesvědčení, že komu není rady, tomu není pomoci. Některé rady jsou malé (Rada ČT, Rada ČRo či Rada ČTK), nebo se jim tak alespoň říká. A pak je tu velká vysílací rada, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), které se tak historicky říká, byť už v dnešní době není radou největší. Alespoň ne co do počtu členů.
Už je tak nějak obecně známo, že „hvězdičkové pořady“, nevhodné filmy, seriály apod., se v televizi mohu vysílat až po desáté hodině večerní. Souvisí to s ochranou fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Nehovoří se však už příliš o tom, že se tato povinnost vztahuje také na upoutávky na tyto pořady. Právní teoretici tomu mohou říkat projev logického výkladu za užití argumentu síly a maiori ad minus (od většího k menšímu): když pořad tak i upoutávka. My tomu můžeme klidně říkat projev zdravé logiky.
Hledání nadsázky v případě některých komerčních sdělení může být pro určité osoby stále složitější. Reklama, její praktiky i reklamní prvky se neustále posouvají a vyvíjejí. A jak pravil ESLP ve věci Handyside, morálka a její vnímání by měly přirozeně také. Ale co když tomu tak není? Co když někdo lpí na tradičním vnímání slušnosti a rigidním výkladu toho, co má ve veřejném prostoru působit a co nikoli? Takové jedince, případně skupiny stejného smýšlení, mohou některé reklamy opravdu zaskočit. Či dokonce urážet. A co na to Jan Karafiát?
Jestliže platí pravidlo, že „všechna zvířata jsou si rovna, některá jsou si však rovnější,“ může to být orwellovsky nešťastné, ale zároveň to znamená, že i ta extra zmíněná skupina má mezi svými členy určité rovnítko jako mezi rovnoprávnými subjekty. A Nejvyšší soud k tomu dodává, že v demokratické společnosti musí naopak platit, že „rovnější“ neznamená privilegovaný, ale naopak podrobený vyšším nárokům.
Nedávno byl v televizi ke zhlédnutí film Poslední skaut. Pro mnohé film, který utvářel jednu generaci v tom smyslu, že nás všechny naučil pár pěkně peprných výrazů. Nebo dost možná film, který nás naučil pořádně nadávat. Ale s elegancí a se slovní zásobou. Tomu je však konec. Současná verze je tak trochu jiná. Slušnější. Ta už vulgarismy a nadávky učit nemá.
Znáte to. Každé dítě má prý čas od času nějakého toho bubáka pod postelí. Fantaskní postavu, která vyvolává strach. Minimálně není příliš sympatická. A proto není divu, že i v rámci regulace vysílání došlo na případ s prvky moderní pohádky. Pohádky nikoli však čistě líbivé. Pohádky spíše z dílny bratří Grimmů. Nikoli však kvůli bubákovi samotnému. Nikoli kvůli jeho vyobrazení. Nýbrž kvůli tomu, co jedna nadpřirozená bytost dělala té druhé.
V poslední době napsalo se toho mnoho o „vyhazovu pro neschopnost“, respektive o dehonestujícím výroku z úst prezidenta republiky v pořadu s názvem „Týden s prezidentem“ a o povinnosti Ministerstva financí České republiky omluvit se za tento prezidentův politický projev a úřední postup. Ale co je vlastně v rozhodnutí Nejvyššího soudu? A kde jej najít, když se o něm v Archivu aktualit NS nikdo nezmiňuje?
S novým rokem 2021 přichází nejedna změna. Z pohledu televizního diváka (nejčastěji tedy pravděpodobně z gauče či pohodlného křesla) je asi podstatným plánovaný konec dlouhodobé stálice provozovatele TV Nova s.r.o. (dříve CET 21 spol. s r.o.): Ordinace v růžové zahradě (2). Připomeňme si tedy významné momenty tohoto seriálu. Z hlediska regulace televizního vysílání.
Na konci roku 2020 podepsal prezident republiky novelu zákona o zbraních. Z České republiky se tak začátkem roku 2021 stane země, ve které je podle zákona (a za podmínek jím stanovených) garantováno právo na střelnou zbraň. A co na propagaci? Jak je to s reklamou v této oblasti? Změnila aktuální novela něco i v tomto ohledu? Co konkrétní příklady? Jak je to s tlumiči výstřelu a s noktovizory?
Jak známo, ministerstvo financí, respektive celá Česká republika, se již dříve omluvilo za dehonestující výrok o „vyhazovu pro neschopnost“ pronesený prezidentem republiky v pořadu s názvem Týden s prezidentem. Tím to ale neskončilo. Ústavní soud se ministerstva zastal a dospěl k závěru, že za svoji dávnou minulost a výroky o ní by se měl (umět) omluvit každý sám. Byť je třeba prezidentem.
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
