Kdo je kdo v autorském právu (osoby a obsazení), část první

M.Oakman
12. 11. 2020
copyright

Toto není článek o nejvýraznějších osobnostech a nejlepších výkonech na poli autorského práva za uplynulý rok. Glóby a Medvědi tohoto odvětví se udělují jinde.

Cílem příspěvku je základní přehled o osobách (subjektech) v autorském zákoně[1] a jejich vztazích. A že jich tam je hodně. Představení začíná.

Velká čtyřka – autor, uživatel, kolektivní správce a ministerstvo

Prvním subjektem, který se v zákoně vyskytuje, je logicky autor. Bez autora by autorské právo existovalo jen těžko. Je jím fyzická osoba, která dílo vytvořila. Jiné požadavky jako např. zletilost nebo svéprávnost zákon pro vznik autorství neklade. Existuje větší než malé množství pojednání o autorství k výtvorům umělé inteligence nebo o autorskoprávních aspektech selfie fotografie pořízené makakem. Tyto úvahy ponechme zatím stranou. O něco užitečnější je otázka, jak je to s autorstvím v případě právnických osob. Z definice autora vyplývá, že právnická osoba jím být nemůže. To ale neznamená, že by právnická osoba nemohla být vykonavatelem autorských práv na základě jiného titulu, typicky licence.

Na druhém místě v „top 10“ seznamu subjektů autorského zákona je podle mého názoru uživatel. Nebýt uživatele (konzumenta), tvořil by autor svá díla jen pro vlastní potěšení a bez možnosti jejich zpeněžení. Autorský zákon neobsahuje definici uživatele jako takového. Nejčastěji se tento pojem objevuje v zákoně společně s přívlastkem „oprávněný“, například oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu v § 66 odst. 6. Pro účely kolektivní správy je uživatel definován jako osoba, která užívá předmět ochrany nebo která je povinna platit odměnu podle autorského zákona. Tato formulace se nejvíc přibližuje vymezení uživatele díla nebo jiného předmětu ochrany podle autorského zákona. Uživatel, který tvůrčím způsobem zpracuje cizí dílo, se sám stává autorem. V prostředí online platforem se obsah takto vytvořený uživateli označuje jako user generated conet nebo customer generated media. Je také důležité rozlišovat mezi uživatelem díla a uživatelem věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno (viz § 9 odst. 4 autorského zákona)[2].

Bronzová medaile náleží subjektu, který se vyskytuje pouze v autorském zákoně, resp. v jeho přílohách, a je jím kolektivní správce. Autorský zákon věnuje kolektivní správě celou hlavu IV. Navíc je tato problematika upravena evropskou směrnicí[3]. K pojmu kolektivní správce tedy zatím jen stručně. Je to právnická osoba tvořená nositeli práv, která na základě uděleného oprávnění ke kolektivní správě vykonává pro tyto nositele práv jako jediný nebo hlavní účel své činnosti kolektivní správu a která není založena za účelem podnikání ani jiné výdělečné činnosti nebo která je řízena svými členy. Tak zní zákonná definice. Prakticky je kolektivní správce prodlouženou rukou autorů u těch práv, která autoři nemohou spravovat sami. V ČR působí aktuálně šest takových subjektů. Kolektivní správce práv je potřeba odlišovat od uměleckých agentur a nezávislých správců práv.

Ministerstvo kultury je podle § 8 tzv. kompetenčního zákona[4] ústředním orgánem státní správy mimo jiné pro provádění autorského zákona. Konkrétní kompetence ministerstva pak stanoví samotný autorský zákon a spočívají zejm. v udělování a odnímání oprávnění k výkonu kolektivní správy, dále v dohledu nad kolektivními správci včetně přeshraniční spolupráce v této oblasti. S výkonem dohledu souvisí role ministerstva při sjednávání některých sazebníků kolektivních správců[5]. Ministerstvo také projednává některé přestupky upravené v autorském zákoně.

Na další umístěné subjekty se podíváme v druhém dějství po reklamní pauze.


[1] Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

[2] Existuje totiž rozdíl mezi autorským dílem jako nehmotným statkem a věcí (hmotným nosičem), jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno. Příkladem může být hudební dílo a jeho „zhmotnění“ ve formě vinylové desky.

[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU ze dne 26. února 2014 o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu.

[4] Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.

[5] Viz § 98f autorského zákona.

crossmenu

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít