Když už plánujete bránit své osobní soukromí, měli byste mít nos na to, jestli vám to naopak nepřitíží. Je totiž dost možné, že se na vás do té doby nikdo nesoustředil a že z věci uděláte téma sami. Kdo pak může za způsobený zásah? Zamyslet by se na tím mohly např. zpěvačky, které jsou už známy spíše pro svou zálibu v soudních sporech než pro svůj zpěv.[1] Nebo třeba politici. Příklad se jim přitom nabízí: případ Barbry Streisand.

Vše začalo v roce 2003. Americká zpěvačka Barbra Joan Streisand žalovala fotografa Kennetha Adelmana a veřejně přístupný server Pictopia.com, kteří při dokumentaci pobřeží v Malibu (Kalifornie) a místní eroze zachytili mimo jiné také její dům.

Zpěvačka jejich počínání považovala za zásah do svého soukromí a nárokovala si smazání fotografie a náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 milionů dolarů.

Výsledky to mělo dva:

• u soudu zpěvačka neuspěla;
• fotografie jejího domu zaznamenala o dost větší úspěch.

Do té doby prakticky neznámý „snímek 3850“, který byl na webu zobrazen čtyřikrát veřejností plus dvakrát právníky Barbry Streisand, vyvolal v prvním měsíci sporu zájem u cca 420 000 uživatelů.[2]

Zpěvačka tak musela zaplatit náklady soudního řízení a vedle toho představila svůj dům celému světu. Fotografie byla přebírána a sdílena prostřednictvím rozličných médií a jiných sítí.[3]

Zrodil se Barbra Streisand Effect

Zrodilo se lidové označení, které poprvé použil bloger Mike Masnick na blogu Techdirt.com v roce 2005; volně cit.:

„Kdy už si právníci konečně uvědomí, že jednoduchý akt pokusu potlačit něco online, povede s velkou pravděpodobností k tomu, že to, co by většina lidí nikdy neviděla (…), bude náhle mnohem viditelnější. Říkejme tomu třeba Efekt Barbry Streisandové.“[4]

A od té doby chytila se do této pasti celá řada subjektů. Internet je plný příkladů.

Stará pravda

Efekt Barbry Streisand je často spojován s moudrem římského historika Tacita, cit.: „Vždyť čeho si nevšímáš, pomine. Zlobíš-li se, zdá se, že to uznáváš za pravdu.“

Stejně tak bychom ale mohli citovat Abrahama Lincolna: „Lépe zůstat potichu a být za hlupáka, než promluvit a odstranit všechny pochybnosti.“

[1] srov. MM. Soudní spory Heleny Vondráčkové. Lidovky.cz [online]. 18. 9. 2010 [cit. 30. 7. 2020]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/noviny/soudni-spory-heleny-vondrackove.A100918_000095_ln_noviny_sko; Přispěvatelé.Helena Vondráčková. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Datum poslední revize 29. 6. 2020 [cit. 30.  7. 2020]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Helena_Vondr%C3%A1%C4%8Dkov%C3%A1&oldid=18770288.

[2] srov. Přispěvatelé.Streisand effect. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. Datum poslední revize 26. 7. 2020 [cit. 31.  7. 2020]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Streisand_effect&oldid=969529743

[3] srov. SELWYN-HOLMES, A. Streisand Effect. Iconic Photos [online]. 25. 8. 2009 [cit. 31. 7. 2020]. Dostupné z: https://iconicphotos.wordpress.com/2009/08/25/streisand-effect/

[4] MASNICK, M. Since When Is It Illegal To Just Mention A Trademark Online? techdirt [online]. 5. 1. 2005 [cit. 31. 7. 2020]. Dostupné z: https://www.techdirt.com/articles/20050105/0132239.shtml