Rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie z 9. března 2021 ve věci C-392/19 - VG Bild-Kunst[1] byl v médiích vykládán mj. jako zpřísnění ochrany autorských práv na internetu[2]. Je tomu ale skutečně tak?

Základ sporu

Původně šlo o spor mezi německým kolektivním správcem VG Bild-Kunst a Stiftung Preußischer Kulturbesitz, nadací provozující digitální knihovnu Deutsche Digitale Bibliothek. Kolektivní správce odmítl uzavřít s dotyčnou nadací licenční smlouvu o užívání svého katalogu děl, aniž by tato smlouva obsahovala závazek nadace, že jako držitelka licence při užívání autorských děl a jiných předmětů ochrany z katalogu VG Bild-Kunst uplatní účinné technické prostředky zamezující třetím osobám (konkrétně se mělo jednat o digitální knihovny) prováděním tzv. framingu licencovaných autorských děl a předmětů ochrany.

Framing

Framing jako jedna z forem internetového odkazu spočívá v rozdělení internetové stránky do několika rámců s tím, že se v jednom z nich prostřednictvím odkazu ke kliknutí nebo vložené internetové stránky (inline linking) zobrazí prvek pocházející z jiné internetové stránky, aby bylo uživatelům této stránky skryto původní prostředí, do něhož tento prvek patří[3].

Soudní rozhodnutí

Soudní dvůr EU v této souvislosti dovodil, že vložení děl chráněných autorským právem, která jsou volně zpřístupněna veřejnosti na internetových stránkách se svolením nositele autorských práv, prostřednictvím techniky framingu na jiné internetové stránky třetí osoby, pokud při tomto vložení dochází k obcházení prostředků ochrany proti framingu, které přijal nebo požadoval tento nositel, představuje sdělování veřejnosti ve smyslu ustanovení[4] čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES[5]. Takové užití tedy vyžaduje licenci, jinak by se jednalo o neoprávněný zásah do autorského práva. Z tohoto pohledu nebyl požadavek kolektivního správce neopodstatněný.

Soudní dvůr EU se vypořádal i s argumentem, že se jedná o pouhé náhledy (ukázky) chráněných děl, když se ztotožnil se stanoviskem Generálního advokáta, že změna velikosti zobrazení dotčených děl nehraje roli při posuzování existence sdělování veřejnosti, pokud jsou originální prvky těchto děl vnímatelné[6].

Framing představuje sdělování veřejnosti ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie[7] v rozsahu, v němž je účelem této techniky zpřístupnit zobrazený prvek všem potenciálním uživatelům této internetové stránky[8]. Tento závěr odpovídá doktríně sdělování autorských děl a jiných předmětů ochrany tzv. nové veřejnosti, kterou Soudní dvůr Evropské unie dlouhodobě rozvíjí.

Vlastně nic nového

Český autorský zákon už dávno respektuje roli technických prostředků ochrany vyplývající ze směrnice 2001/29/ES, když v § 43 stanoví: Do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází nebo jinak maří účinné technické prostředky ochrany práv podle tohoto zákona.

Komentovaný rozsudek představuje pokračování judikatury Soudního dvora Evropské unie v oblasti sdělování autorských děl a jiných předmětů ochrany veřejnosti s důrazem na další z forem internetových odkazů. V zásadě ale nepředstavuje výraznější odklon od dosavadní rozhodovací praxe týkající se užití chráněných děl v online prostředí.

Rozsudek je potřeba vnímat také v širším kontextu čl. 15 směrnice 2019/790[9]. To znamená, že i velmi malé části nebo zmenšeniny autorských děl požívají ochranu samy o sobě (za předpokladu, že si zachovávají originalitu) a nositelé práv k nim mají právo rozhodovat o způsobech jejich užití (nejen) na internetu.

[1] https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-392/19&td=ALL

[2] https://archiv.ihned.cz/c1-66897710-clanky-videa-i-fotky-budou-pod-vetsi-kontrolou-evropsky-soud-zprisnil-ochranu-autorskych-prav-na-internetu

[3] Viz bod 35 rozsudku.

[4] Viz bod 55 rozsudku.

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32001L0029&from=CS

[6] Viz bod 25 rozsudku

[7] Viz zejm. rozsudek C‑263/18, EU:C:2019:1111 a rozsudek C‑265/16, EU:C:2017:913.

[8] Viz bod 35 rozsudku.

[9] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32019L0790