Doba koronavirové krize, chcete-li „corona virus lockdown“, zapůsobila jako hnací motor on-line komunikačních webových platforem. Fotografie, videa, sdílení polohy, užívání streamovacích služeb, to vše se v důsledku krize koncentrovalo přímo do našich domovů prostřednictvím sítě internet. Jednou z těchto neopominutelných platforem je právě i TikTok.
Někomu se líbit nemusí, ale zatím je prostě obecně platným faktem, že některý obsah do lineárního televizního vysílání patří jen s omezením (např. 22:00 až 06:00 hodin) a některý tam nepatří vůbec. Může být distribuován na nosičích DVD, v kinech, pro fajnšmekry třeba i na VHS, ale na televizní obrazovce nikoli. Moderní řečí dostal tento obsah v televizi ban. Zákaz z důvodu ochrany dětí a mladistvých. Zákaz, zejména pro porno a hrubé samoúčelné násilí.
Po dlouhou dobu bylo diskutováno, zda platí rovnítko mezi internetovým zpravodajstvím a periodickým tiskem, nebo zda je potřeba mezi těmito mediatypy a obsahy rozlišovat. Zejména, zda se na internet aplikují instituty tzv. odpovědi či dodatečného sdělení. A nakolik je to vše de lege lata a nakolik de lege ferenda. Podle mnohých to nyní definitivně rozřešil Ústavní soud ve svém čerstvém nálezu IV. ÚS 2257/18. Je tomu ale skutečně tak?
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
