Za volební kampaň považuje se také sdělení v neprospěch. A činí-li jej subjekt odlišný od kandidující politické strany, hnutí či koalice nebo odlišný od kandidáta, musí jít o tzv. registrovanou třetí osobu.[1] Povinná registrace u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „Úřad“) se však příliš nezamlouvá Nejvyššímu správnímu soudu. A proto povolal na pomoc Ústavní soud.

Je to kampaň!

V první fázi vyjádřil NSS souhlas s Úřadem a Krajským sudem v Brně a jejich hodnocením inzerátů[2] „Proč nám chce Andrej Babiš vládnout?“, které v období volební kampaně (mezi vyhlášením voleb a vyhlášením jejich výsledků) zvaly na debatu s tvůrci knihy Žlutý baron (a účastníky filmu Selský rozum).

Podle tohoto hodnocení se jednalo o negativní volební kampaň, a to pro charakter a podobu inzerátu, který:

• obsahoval sdělení proti A. Babišovi a byl způsobilý zasáhnout do volební kampaně;
• byl stylizován do podoby A. Babiše a parodoval jeho výroky;
• nebyl standardní propagací knihy, jak tvrdili inzerenti.

Proč registrace?

V druhé fázi se však NSS věnoval vedení volební kampaně jako jedné z forem svobody projevu, která je v případě povinné registrace tzv. třetích osob omezena.

NSS posuzoval, zda je toto konkrétní omezení přiměřené sledovanému legitimnímu cíli, kterým by mělo být (podle důvodové zprávy k novele zákonem č. 322/2016 Sb.) omezení výskytu nečestného jednání a korupce během volební kampaně, a dospěl k závěru, že:

• předmětná novela povinnou registraci třetích osob neobsahovala; do návrhu zákona byla tato povinnost začleněna až pozměňovacím návrhem ústavně právního výboru;
• tato povinnost není přiměřeným omezením svobody projevu subjektů, kteří před volbami chtějí vyjádřit svůj názor na kandidáty a jejich program.

Podle NSS se jedná o vhodný prostředek přispívající k veřejné kontrole financování volebních kampaní, ale nikoli o prostředek způsobilý kultivovat obsah volební kampaně. Samotná registrace třetí osoby je totiž čistě formálním požadavkem a nikoli garancí toho, že registrovaná třetí osoba bude v kampani vystupovat čestně či poctivě.

„Co se týče druhého z cílů sledovaných posuzovanou právní úpravou, obcházení limitů na volební výdaje ze strany kandidujících subjektů lze bránit pečlivější kontrolou ze strany orgánů dohledu (tedy především Úřadu). Nejvyšší správní soud uznává, že takový systém by byl z pohledu státu náročnější, avšak zároveň je přesvědčen o tom, že komplikace spojené s kontrolou dodržování určitých povinností, respektive nebezpečí, že adresáti těchto povinností je nebudou plnit, by stát neměl řešit tak, že omezí základní práva jiných subjektů.“[3] (důraz přidán)

V rozporu s Listinou základních práv a svobod?

Povinná registrace by podle NSS znamenala možnost využití svobody projevu (vyjadřovat se k volbám) až po souhlasu od státu (registraci), což je nepřiměřené, a dost možná odstrašující omezení tohoto základního práva a může mít tzv. chilling effect.

To vše ve spojení s tím, že mluvíme o širokém pojmu „negativní kampaň“ (v protikladu k pozitivní „propagaci“ či „volební agitaci“), respektive o možnosti omezit jakékoli sdělení v neprospěch kandidujícího subjektu.

NSS proto

• dospěl k závěru, že cit.: „povinnost registrovat se pro účely vedení volební kampaně ve volbách do Parlamentu České republiky jako registrovaná třetí osoba je v rozporu s čl. 17 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod“ (důraz přidán), a
• přerušil dané řízení pro účely rozhodnutí Ústavního soudu o jeho návrhu na zrušení dané zákonné povinnosti (čl. 95 odst. 2 Ústavy).

[1] srov. § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky

[2] srov. Rozhodnutí ÚDHPSH ze dne 23. 11. 2017, č.j.: UDH-SPR-PS-4/2017-12. In: UDHPSH.cz [online]. [cit. 9. 8. 2020]. Dostupné z: https://udhpsh.cz/wp-content/uploads/2017/12/STAN-UDH-1160_2017-2_sd%C4%9Blen%C3%AD-o-poskytnut%C3%AD-informace-1.pdf; rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2019, č.j. 73 A 4/2018-55

[3] usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2020, č.j. Ars 4/2019-53