Nejvyšší soud (NS) rozhodoval o dovolání ve věci požadované omluvy za tvrzený zásah do osobnostních práv českého kardinála a jeho právníka (věřícího), a to uvedením divadelních her, ve kterých údajně docházelo k nevhodnému zobrazení Ježíše Krista či papeže Jana Pavla II. Soud tvrzením a nárokům dovolatelů (původně žalobců) nevyhověl a nepřímo vyslovil, že ani kardinál není vševidoucí a vševědoucí.
Jak známo, ministerstvo financí, respektive celá Česká republika, se již dříve omluvilo za dehonestující výrok o „vyhazovu pro neschopnost“ pronesený prezidentem republiky v pořadu s názvem Týden s prezidentem. Tím to ale neskončilo. Ústavní soud se ministerstva zastal a dospěl k závěru, že za svoji dávnou minulost a výroky o ní by se měl (umět) omluvit každý sám. Byť je třeba prezidentem.
Pavel Novotný, starosta Řeporyjí a člen ODS nespáchal trestný čin, když na Twitteru vyjádřil své přání, aby Zdeněk Ondráček, člen KSČM, za svou cestu na Ukrajinu, visel. Jak soud prvého stupně (Obvodní soud pro Prahu 5), tak soud odvolací (Městský soud v Praze) dospěly shodně ke stejnému závěru. Jednání Pavla Novotného není trestným činem.
V poslední době napsalo se toho mnoho o „vyhazovu pro neschopnost“, respektive o dehonestujícím výroku z úst prezidenta republiky v pořadu s názvem „Týden s prezidentem“ a o povinnosti Ministerstva financí České republiky omluvit se za tento prezidentův politický projev a úřední postup. Ale co je vlastně v rozhodnutí Nejvyššího soudu? A kde jej najít, když se o něm v Archivu aktualit NS nikdo nezmiňuje?
Podle zákona o volbách do Parlamentu České republiky se za volební kampaň považuje také sdělení v neprospěch kandidátů. A činí-li jej subjekt odlišný od kandidující politické strany, hnutí či koalice nebo odlišný od kandidáta, musí jít o tzv. registrovanou třetí osobu. No jo, ale kdo je to vlastně ten kandidát? Jak si to vykládat? A co na to svoboda projevu? Co na to Nejvyšší správní soud?
Podle zákona o volbách do Parlamentu České republiky se za volební kampaň považuje také sdělení v neprospěch. A činí-li jej subjekt odlišný od kandidující politické strany, hnutí či koalice nebo odlišný od kandidáta, musí jít o tzv. registrovanou třetí osobu. Povinná registrace u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí se však příliš nezamlouvá Nejvyššímu správnímu soudu. A proto povolal na pomoc Ústavní soud.
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
