Nejvyšší správní soud (NSS) potvrdil pokutu pro provozovatele televizního vysílání uloženou Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) za odvysílání reportáže z budovy soudu, respektive za v rozporu se zákonem zveřejněné informace o zdravotním stavu svědka (a poškozeného) v trestním řízení a další citlivé a jiné osobní údaje o této osobě.

Reportáž vs. ÚOOÚ

Provozovatel televizního vysílání FTV Prima, spol. s r.o. odvysílal v roce 2018 reportáž, ve které mimo jiné zaznělo:

„…Jednoho z těchto partnerů prý jen shodou okolností nenakazil, druhého ale údajně ano a v současnosti už trpí nemocí AIDS. S. (obviněný; poznámka soudu) ale důrazně popírá, že by s tímto mužem měl někdy pohlavní styk. A částečně za pravdu dnes dal S. i znalec z oboru psychologie. Korunního svědka, který se mimochodem nedávno přejmenoval na J. D., označil za nevěrohodného. Lidově řečeno nevypovídal pravdu o tom, co se stalo. Mimochodem dokládá to i jeho trestní rejstřík, kdy byl celkem čtrnáctkrát trestaný pro majetkovou trestnou činnost.“[1] (důraz přidán)

To se ovšem nelíbilo ÚOOÚ, který věc vyhodnotil jako zveřejnění citlivých údajů (o zdravotním stavu a předchozím odsouzení) spolu se zveřejněním jména subjektu údajů (společně s informací, že se jedná o nové jméno), to vše bez souhlasu této osoby. 

Uložená pokuta přes rozklad a Městský soud v Praze[2] dospěla následně až k NSS.

Zpracování bez souhlasu

NSS souhlasil, že v tomto případě došlo k porušení zákazu zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů.[3] A to dokonce údajů citlivých, neboť se jednalo o údaje o zdravotním stavu a o odsouzení za trestný čin.

„Zpracování citlivých údajů upravoval podle právní úpravy rozhodné pro projednávanou věc § 9 zákona o ochraně osobních údajů. Ten obsahuje výčet právních titulů, které správci umožňují tyto údaje zpracovávat (tj. i zveřejnit). Základním pravidlem dle tohoto ustanovení je existence výslovného souhlasu subjektu údajů – fyzické osoby, k níž se údaje vztahují... Pakliže správce výslovným souhlasem subjektu údajů nedisponuje, i přesto může citlivé údaje zpracovávat, je-li naplněna některá z hypotéz § 9 písm. b) až i) zákona o ochraně osobních údajů.“[4] (důraz přidán)

Podle názoru soudu však v tomto případě nešlo ani o případ zpracování citlivých údajů, které subjekt údajů sám zveřejnil,[5]neboť podání svědecké výpovědi v trestním řízení je plněním povinnosti a nikoli dobrovolným zveřejňováním (citlivých) údajů ze strany svědka.

Provozovatel pochybil

Ani v rámci reportáže tak nebyl provozovatel vysílání oprávněn výše uvedené (citlivé) údaje o svědkovi zveřejnit.

„V daném případě důvod (titul), který by stěžovatelce zveřejnění citlivých údajů o konkrétní osobě umožňoval (předchozí zveřejnění) dán nebyl.“[6]

Pozn.:
Případ nebyl nikterak posuzován ve vztahu k tzv. zpravodajské licenci,[7] neboť tu provozovatel vysílání uplatnil až jako nepřípustné právní novum.

[1] Rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2021, čj. 5 As 101/2020-29

[2] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, čj. 14 A 181/2018-36

[3] Srov. § 45 odst. 1 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (účinný v době řešené věci)

[4] Rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2021, čj. 5 As 101/2020-29

[5] Srov. § 9 písm. g) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (účinný v době řešené věci)

[6] Rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2021, čj. 5 As 101/2020-29

[7] Srov. § 89 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník