Nahá žena na letáčku a na hranici pornografie

JUDr.dla
3. 5. 2021
nahota

Reklama formou letáčku šířeného do více než dvě stě tisíc poštovních schránek v Brně, Přerově a Olomouci, byť propagující služby zastavárny, by sama o sobě problematickou nebyla. Asi by nikomu ani moc nevadila. Pravděpodobně by byla nejčastěji po zmačkání vyhozena do koše. Možná hned vedle poštovních schránek.

To by ale nesměla zobrazovat téměř nahou ženu. Protože díky tomuto obsahu šla tzv. z ruky do ruky. A pak z ruky do správního spisu. A ještě taky k soudům.

Obsah reklamy

Vlastně nešlo (bohužel) o nic ojedinělého.

Na jedné straně letáku (cit.:) „se nachází fotografie zastavárenského zboží… a reklamní sdělení obsahující adresy provozoven a lákající zákazníky na kvalitu zboží, slevy, nízké ceny či možnost prodeje na splátky. Na druhé straně letáku se nachází frontální fotografie téměř nahé mladé ženy pózující pouze v kalhotkách, mající zcela odhalená ňadra a opírající se nejspíše o karoserii historického automobilu.“[1] (důraz přidán)

Nic, co by tzv. sexistická reklama už dříve nezažila.

Rozpor s dobrými mravy

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2021, č.j. 8 As 202/2019-48, potvrdil pokutu uloženou zadavateli (a zároveň zpracovateli) této reklamy, a to s odůvodněním souznícím se závěry správních (regulačních) orgánů:

Reklama, kdy téměř nahé ženské tělo nemá jakoukoli souvislost s propagovanou činností, snižuje lidskou důstojnost (redukuje ženu na pouhý sexuální objekt) a je obecně v rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší správní soud takovouto reklamu považuje dokonce za případ hraničící s prvky pornografie, neboť (cit.:)

„svým celkovým ztvárněním cílí zcela zjevně na sexuální pud příjemců a odpovídá spíše obsahu erotického magazínu než jakémukoliv běžně vídanému reklamnímu obsahu šířenému ve veřejném prostoru jinými tržními subjekty.“[2] (důraz přidán)

Nové argumenty o nahotě?

Beze sporu jde o určité „nové“ rozhodnutí. Správní orgány i soudy se konečně vyslovily k problematice, která je ve světě reklamy již dlouhodobým trendem a nevymizela ani s nástupem nové generace klientů a tvůrců: „Nahota prodává!“

Zároveň však není zodpovězeno, zda nahota v reklamě je v rozporu s dobrými mravy jako taková. Respektive, odůvodnění rozsudku naznačuje spíše opak:

Nahota je problém pouze, pokud nesouvisí s inzerovanými produkty či službami.

Pokud tedy půjde o reklamu např. na erotické služby, erotické výrobky či humánní léčivé přípravky nebo doplňky stravy na podporu sexuální výkonnosti, bude nahota a erotika v reklamě automaticky v pořádku?

A co reklamy na kosmetiku apod., ve kterých se občas také objeví ženy pouze v kalhotkách či spodním dílu plavek, respektive jejich zcela odhalená ňadra? Dříve bylo regulátory tvrzeno, že je nelze vidět tak prudérně.[3] Budou nově automaticky trestány, protože prostě redukují ženu na pouhý sexuální objekt?

Pravděpodobně ne. Nehledě na tento rozsudek Nejvyššího správního soudu, který bude používán opravdu jen v hodně podobných případech, bude i nadále docházet k bedlivému posuzování konkrétních okolností každého jednoho případu ve vztahu k argumentu, že (cit.:) „zobrazená nahota nerovná se automaticky erotika či sexuální výjevy. Nahota může být zcela nevinná a v kontextu… i vysloveně logická.“[4]

A stejně tak bude platit, že reklama na erotiku, jako takovou, bude mít také své limity, které napomohou tomu, aby nebyla obecně v rozporu s dobrými mravy a nezasahovala skupiny příjemců, které zasahovat nemá.[5]

Nové argumenty o pornu?

Ani ve vztahu k pornu a jeho definici (alespoň v reklamě) nelze daný rozsudek považovat za extra průlomový.

Argumentace tím, že něco hraničí s pornografií (čti není pornem), protože to cílí na sexuální pud a odpovídá spíše obsahu erotického magazínu,

  • slučuje pornografii a erotiku, ačkoli už existuje judikatura, která varuje před automatickým spojováním těchto dvou kategorií (byť v televizním vysílání);[6]
  • nesděluje nad rámec této judikatury nic nového a spíše se stále drží legendárního přístupu soudce Pottera Stewarta z Nejvyššího soudu USA, volně cit.: „Definovat to neumím, ale poznám to, když to vidím.“[7]

[1] Rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2021, čj. 8 As 202/2019-48

[2] idem

[3] Burešová, L.: Nahota v televizním vysílání I – nahota bez erotiky. In: děti a média [online]. 21. 4. 2015 [cit. 3. 5. 2021]. Dostupné z: https://www.deti-a-media.cz/art/2256/nahota-v-televiznim-vysilani-i-.htm?page_idx=140.

[4] idem

[5] srov. § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[6] Rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2012, čj. 5 As 15/2011-116

[7] US Supreme Court: Jacobellis v. Ohio, 378 U.S. 184. In: JUSTIA US Supreme Court [online]. [cit. 3. 7. 2020]. Dostupné z: https://supreme.justia.com/cases/federal/us/378/184/#F2/2.

crossmenu

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít