Alkoholické nápoje by v reklamě (čti v jakémkoli komerčním sdělení) neměly být prezentovány jako prostředky mající uklidňující účinek či řešící osobní problémy. Takový je požadavek zákona, v podstatné míře převzatý či rozšířený rozličnými kodexy či jinými samoregulačními dokumenty. A jak je to s pivem? A s nadsázkou? Jak moc přísná (samo)regulace je? A co na to Sagvan Tofi?
Reklama formou letáčku šířeného do více než dvě stě tisíc poštovních schránek v Brně, Přerově a Olomouci, byť propagující služby zastavárny, by sama o sobě problematickou nebyla. Asi by nikomu ani moc nevadila. Pravděpodobně by byla nejčastěji po zmačkání vyhozena do koše. Možná hned vedle poštovních schránek. To by ale nesměla zobrazovat téměř nahou ženu.
Televizní vysílání, zejména přímé přenosy, autentické záznamy či rozhovory, to vše nabízí prostor pro šíření informací nejen zpravodajského či publicistického charakteru, ale i pro informace reklamní povahy (v obecném slova smyslu). A ne vždy to je z vůle provozovatele vysílání. Občas je to prostě jen záznamem přirozeného prostředí a reálných osob.
Podnikáte-li v reklamě, konkrétně pak jako vlastník několika staveb pro reklamu (billboardů), předpokládá se, že v zájmu této své celorepublikové sítě reklamních ploch budete tvrdit ledasco. S argumentem, že billboard, cit.: „může mít funkci ochrannou… stejně jako izolační zeleň, a i jí případně poskytovat v době sucha a horkého léta potřebnou ochranu ve formě stínění a bránění před vysušováním půdy,“ pravděpodobně už neuspějete. Ne před Nejvyšším správním soudem. A určitě ne v Praze.
Reklama na automobily a jiné produkty z této oblasti, byť není přímo upravena zákonem o regulaci reklamy, má také svá pravidla. Ponechme stranou ty od marketingových agentur, jak se má automobil propagovat, aby to fungovalo z hlediska spotřeby. Existují i ta, která mají právní základ. Která spotřebitele a jeho právo na řádné informace chrání. A často svou roli hraje samoregulace.
Doplněk stravy, vlastně jen speciálně pojmenovaná potravina. S nadsázkou. Protože pro někoho může některý z bohaté škály doplňků stravy být až zázrakem v tabletě. A pro někoho zárukou hezkých chvilek. Cestou k dobře strávenému času. Prostředkem sbližování a utváření mezilidských vztahů. Podle někoho může z muže dělat Muže.
De facto první odpovědi na otázku, zda je vedle poskytovatele obsahu (zjednodušeně řečeno osoby, která reklamní obsah na internetu zpřístupnila – provozovatel zpravodajského serveru, bloger, youtuber, autor příspěvků na sociálních sítích apod.) šiřitelem internetové reklamy také poskytovatel služby elektronických komunikací typu hosting (poskytovatel volného prostoru).
Hledání nadsázky v případě některých komerčních sdělení může být pro určité osoby stále složitější. Reklama, její praktiky i reklamní prvky se neustále posouvají a vyvíjejí. A jak pravil ESLP ve věci Handyside, morálka a její vnímání by měly přirozeně také. Ale co když tomu tak není? Co když někdo lpí na tradičním vnímání slušnosti a rigidním výkladu toho, co má ve veřejném prostoru působit a co nikoli? Takové jedince, případně skupiny stejného smýšlení, mohou některé reklamy opravdu zaskočit. Či dokonce urážet. A co na to Jan Karafiát?
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
