Nedávno byl v televizi ke zhlédnutí film Poslední skaut. Pro mnohé film, který utvářel jednu generaci v tom smyslu, že nás všechny naučil pár pěkně peprných výrazů. Nebo dost možná film, který nás naučil pořádně nadávat. Ale s elegancí a se slovní zásobou. Tomu je však konec. Současná verze je tak trochu jiná. Slušnější. Ta už vulgarismy a nadávky učit nemá.
Může se osoba, která se přímo nepodílí na náboru zaměstnanců, svými výroky v rozhlasovém vysílání dopouštět diskriminace v oblasti zaměstnávání a povolání? Na to nám nedávno odpověděl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci NH v. Associazione Avvocatura per i diritti LGBTI – Rete Lenford.
V zájmu ochrany dětí a mladistvých by se na televizních obrazovkách vůbec nemělo objevovat hrubé samoúčelné násilí. Jedná se totiž prý o obsah, který by měl být šířen nikoli hromadně, lineárně a s možností dostupnosti v každém obývacím pokoji, ale pouze v rámci skutečné cílové skupiny, která si jej aktivně vyhledá. Třeba na nosičích DVD, v nabídce kin či jinde. A co třeba na internetu? Jak je to s tímto obsahem ve Video on Demand (VOD), které jsou dnes dost možná ještě dostupnější (nejen v obýváku, ale v jakémkoli pokoji; kdekoli, prostřednictvím mobilních zařízení v našich kapsách)?
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
