Hrubé samoúčelné násilí ve VOD (a v ubytovacích zařízeních)

Disclamer

V zájmu ochrany dětí a mladistvých by se na televizních obrazovkách vůbec nemělo objevovat hrubé samoúčelné násilí.[1] Jedná se totiž prý o obsah, který by měl být šířen nikoli hromadně, lineárně a s možností dostupnosti v každém obývacím pokoji, ale pouze v rámci skutečné cílové skupiny, která si jej aktivně vyhledá. Třeba na nosičích DVD, v nabídce kin či jinde. A co třeba na internetu? Jak je to s tímto obsahem ve Video on Demand (VOD), které jsou dnes dost možná ještě dostupnější (nejen v obýváku, ale v jakémkoli pokoji; kdekoli, prostřednictvím mobilních zařízení v našich kapsách)?

V České republice je oblast VOD upravena zákonem č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. VOD rovná se AVMSnV, přičemž platí, že poskytovatel takovéto služby „je povinen zajistit, aby audiovizuální mediální služba na vyžádání, jejíž obsah může vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahuje pornografii a hrubé samoúčelné násilí, byla dostupná pouze tak, aby děti a mladiství neměli běžně možnost obsah této audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět nebo slyšet.“[2]

Disclamer

V praxi tak hovoříme o nějaké reálné zábraně, kdy obsah není spuštěn automaticky, ale vyžaduje proaktivní přístup jeho konzumenta. O překážce s podmínkou, kterou musí potenciální divák splnit/překonat. O kvalifikovaném disclameru.

Obecně však nepanuje shoda nad jednotným provedením této bariéry.

  • Stačí nějaké zatrhávátko?„Čestně prohlašuji, že jsem dospělý.“ A není to jen alibismus s tím, že je od počátku jasné, že minimálně mladiství mohou a budou v tomto případě lhát? Protože zakázané ovoce nejvíce chutná.
  • Má to být opačný extrém? Mají se vyplňovat údaje z osobních dokladů? Kvůli několikaminutovému videu na internetu? A jak to bude v současné době s toliko oblíbeným GDPR?

Řada otázek, na které se bude časem jistě stále a znova utvářet nový a nový názor. Nové a nové podmínky.

RRTV

Regulátor VOD, kterým je v České republice shodně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, přistupuje k této problematice zatím celkem benevolentně. Ve svém Stanovisku[3] sdělila, že aby byl disclamer opravdu kvalifikovaný, musí obsahovat alespoň takové zabezpečení, které, cit.: „může být realizováno technickým prostředkem vhodně doplňujícím informaci disclaimeru. Například ANO - NE tlačítka, nastavení filtru obsahující povinnost zadat datum narození, nebo nastavení filtru generující heslo pro přístup do emailové schránky (kdy by obsahem emailu vedle hesla byla automaticky generovaná informace obsahující poučení o přístupu ke škodlivému obsahu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 132/2010 Sb.“

Rozhodně pak podle RRTV nestačí, když je obsah s vážně narušujícím potenciálem pouze zařazen do izolované kategorie v rámci katalogu pořadů[4] za současného zpřístupnění prostřednictvím SMS platby. U té totiž k žádnému ověření věku nedochází.

Poskytovatel VOD služby, společnost O2 Czech Republic a.s. byl proto upozorněn, cit.: „na porušení ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 132/2010 Sb., kterého se dopustil tím, že do nabídky audiovizuální mediální služby na vyžádání O2 Videotéka zařadil snímek Hostel 2,… Snímek je… zcela nevhodný pro děti a mladistvé, u dětských diváků může vyvolat psychické obtíže dlouhodobějšího a intenzivnějšího rázu, přispět k psychické dekompenzaci a posílit případné agresivní či deviantní dispozice. Přesto byl v rámci katalogu pořadů zařazen do kategorie „Thriller a krimi“ takovým způsobem, že je možné přístup k této službě získat pouhou platbou prostřednictvím SMS. Není tak žádným způsobem zjišťováno, zda je zákazník zletilý či nikoli.“[5] Obsah pořad Hostel 2 byl totiž hodnocen stejně, jako tomu bylo v případě jeho televizního vysílání.


[1] srov. § 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[2] § 6 odst. 3 zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání

[3] RRTV: K povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání zajistit, aby audiovizuální mediální služba na vyžádání, jejíž obsah může vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahuje pornografii a hrubé samoúčelné násilí, byly dostupné pouze tak, aby děti a mladiství neměli běžně možnost obsah této audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět nebo slyšet. In: RRTV.cz [online]. [cit. 9. 7. 2020]. Dostupné z: https://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/pravni-stanoviska/STANOVISKO_DISCLAIMER.pdf.

[4] srov. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání

[5] RRTV: Tisková zpráva z 15. zasedání, konaného dne 19. 8. 2014. In: RRTV.cz [online]. [cit. 9. 7. 2020]. Dostupné z: https://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_15_14.pdf.

crossmenu

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít