Ochrana dětí a mladistvých v (rozhlasovém) a televizním vysílání

Rodina

Ochrana dětí a mladistvých je věcí související s morálkou. A neexistuje jednotný model, který by pro ni zaváděl mezinárodní standardy či univerzální výklad. Jak uvedl ESLP ve věci Handyside (1976), je zejména na vnitrostátní úpravě, aby v této věci zajistila dostatečné garance, a to s ohledem na lokální vnímání, které se v konkrétním místě a čase mění a vyvíjí.[1]

V české úpravě rozhlasového a televizního vysílání[2] zavedl zákonodárce hned několik povinností provozovatelů, které mají chránit v první řadě dětského a televizního diváka (nebo posluchače), a to zejména před vlivem morálně škodlivého obsahu[3] pořadů a mnohdy i upoutávek na ně (tzv. self-promo), nebo třeba i reklamy.[4]

Vulgarismy a nadávky

Povinnost nezařazovat do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, není přímou ochranou dětí či mladistvých, ale spíše obecnou garancí slušného vyjadřování, mravnosti jako takové a kultury ve sdělovacích prostředcích.

Zákon tyto výrazy povoluje až v nočních vysílacích hodinách, tzv. po desáté večer (od 22:00 do 06:00), a jen v případě, že je to nezbytné z důvodů uměleckých a pro autenticitu líčeného kontextu. Ani v noci, v rámci uvolněného vysílacího času tak není dovoleno vulgarismů či nadávek v rozhlasovém či televizním vysílání nadužívat.[5]

Vážné narušení vývoje dětí a mladistvých

Provozovatelé vysílání jsou povinni „nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí“[6]

Jedná se o možnost RRTV pokutovat odvysílání obsahu toho nejhrubšího zrna, který tak (zejména) do televize vůbec nepatří (ani v době od 22:00 do 06:00). Zejména jde o:

  • pornografii, pro kterou přitom dosud neexistuje žádná přímá definice pro vysílací regulaci.  Dosavadní judikatura tak tento úkol svěřuje přímo RRTV, která by v každém individuálním případě měla odborně rozhodnout a odůvodnit, zda o pornografii šlo a proč bylo nutné její vysílání postihnout.
  • hrubé samoúčelné násilí, za které RRTV v považovala např. a) četné násilné scény o vysoké explicitnosti a současně drastičnosti, v kombinaci s b) deviantním (sexuálně) sadistickým či kanibalistickým násilím v pořadu Hostel 2.

Ohrožení vývoje dětí a mladistvých

Pravděpodobně nejznámější povinností provozovatelů (zejména televizního) vysílání je „nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.“[7] Jedná se o obsah, kterému by mělo zároveň předcházet slovní upozornění na takovouto nevhodnost a během něhož by měla být nepřetržitě zobrazena tzv. hvězdička.[8]

Tyto povinnosti se však nevztahují na tzv. uzamčené vysílání, které je zprostředkováváno na základě smlouvy s divákem starším 18 let a za technologického řešení zaručujícího omezení přístupu nezletilých diváků.

Konkrétní výklad dodržování či porušování této povinnosti je opět na RRTV. Zakázaným obsahem tak může být zejména ten s prvky násilí, agrese, týrání (fyzického i psychického), s prvky erotiky, konzumace drog, strachu apod. (samostatně i v kombinaci). Obsah, který traumatizuje, straší, navádí či jinak kazí mladého diváka. A je zcela lhostejné, zda by k tomuto došlo v rámci

  • pořadů historických, válečných, dramatických, kriminálních, v rámci thrillerů či zpravodajství;
  • děje v přítomnosti, vzpomínkách, vidinách apod.;
  • uměleckého zpracování či reálných/dokumentárních záběrů;
  • zobrazení lidských či fantasy postav;
  • ve zvukové či obrazové složce vysílání.

[1] rozsudek ESLP ve věci Handyside proti Spojenému království ze dne 7.12. 1976, číslo stížnosti: 5493/72: „Pohled na domácí právo a požadavky morálky se mění v čase a také v místě, zvláště v naší době, která je charakteristická rychlou a dalekosáhlou evolucí názorů na danou problematiku. Z důvodu jejich přímého a nepřetržitého kontaktu s životními silami dané země, jsou státní autority v lepší pozici než mezinárodní soud, aby poskytovaly svůj názor na přesný obsah těchto požadavků a také na nezbytnost zákazů, omezení a pokut určených k jejich splnění.“

[2] zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[3] vedle vlivu komerčního v případě obchodních sdělení; srov. § 48 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[4] srov. § 32 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[5] srov. § 32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[6] § 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[7] § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[8] srov. § 32 odst. 1 písm. h) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

crossmenu

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít