Ochrana dětí a mladistvých je věcí související s morálkou. A neexistuje jednotný model, který by pro ni zaváděl mezinárodní standardy či univerzální výklad. Jak uvedl ESLP ve věci Handyside (1976), je zejména na vnitrostátní úpravě, aby v této věci zajistila dostatečné garance, a to s ohledem na lokální vnímání, které se v konkrétním místě a čase mění a vyvíjí.[1]

V české úpravě rozhlasového a televizního vysílání[2] zavedl zákonodárce hned několik povinností provozovatelů, které mají chránit v první řadě dětského a televizního diváka (nebo posluchače), a to zejména před vlivem morálně škodlivého obsahu[3] pořadů a mnohdy i upoutávek na ně (tzv. self-promo), nebo třeba i reklamy.[4]

Vulgarismy a nadávky

Povinnost nezařazovat do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, není přímou ochranou dětí či mladistvých, ale spíše obecnou garancí slušného vyjadřování, mravnosti jako takové a kultury ve sdělovacích prostředcích.

Zákon tyto výrazy povoluje až v nočních vysílacích hodinách, tzv. po desáté večer (od 22:00 do 06:00), a jen v případě, že je to nezbytné z důvodů uměleckých a pro autenticitu líčeného kontextu. Ani v noci, v rámci uvolněného vysílacího času tak není dovoleno vulgarismů či nadávek v rozhlasovém či televizním vysílání nadužívat.[5]

Vážné narušení vývoje dětí a mladistvých

Provozovatelé vysílání jsou povinni „nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí“[6]

Jedná se o možnost RRTV pokutovat odvysílání obsahu toho nejhrubšího zrna, který tak (zejména) do televize vůbec nepatří (ani v době od 22:00 do 06:00). Zejména jde o:

• pornografii, pro kterou přitom dosud neexistuje žádná přímá definice pro vysílací regulaci.  Dosavadní judikatura tak tento úkol svěřuje přímo RRTV, která by v každém individuálním případě měla odborně rozhodnout a odůvodnit, zda o pornografii šlo a proč bylo nutné její vysílání postihnout.
• hrubé samoúčelné násilí, za které RRTV v považovala např. a) četné násilné scény o vysoké explicitnosti a současně drastičnosti, v kombinaci s b) deviantním (sexuálně) sadistickým či kanibalistickým násilím v pořadu Hostel 2.

Ohrožení vývoje dětí a mladistvých

Pravděpodobně nejznámější povinností provozovatelů (zejména televizního) vysílání je „nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.“[7] Jedná se o obsah, kterému by mělo zároveň předcházet slovní upozornění na takovouto nevhodnost a během něhož by měla být nepřetržitě zobrazena tzv. hvězdička.[8]

Tyto povinnosti se však nevztahují na tzv. uzamčené vysílání, které je zprostředkováváno na základě smlouvy s divákem starším 18 let a za technologického řešení zaručujícího omezení přístupu nezletilých diváků.

Konkrétní výklad dodržování či porušování této povinnosti je opět na RRTV. Zakázaným obsahem tak může být zejména ten s prvky násilí, agrese, týrání (fyzického i psychického), s prvky erotiky, konzumace drog, strachu apod. (samostatně i v kombinaci). Obsah, který traumatizuje, straší, navádí či jinak kazí mladého diváka. A je zcela lhostejné, zda by k tomuto došlo v rámci

• pořadů historických, válečných, dramatických, kriminálních, v rámci thrillerů či zpravodajství;
• děje v přítomnosti, vzpomínkách, vidinách apod.;
• uměleckého zpracování či reálných/dokumentárních záběrů;
• zobrazení lidských či fantasy postav;
• ve zvukové či obrazové složce vysílání.

[1] rozsudek ESLP ve věci Handyside proti Spojenému království ze dne 7.12. 1976, číslo stížnosti: 5493/72: „Pohled na domácí právo a požadavky morálky se mění v čase a také v místě, zvláště v naší době, která je charakteristická rychlou a dalekosáhlou evolucí názorů na danou problematiku. Z důvodu jejich přímého a nepřetržitého kontaktu s životními silami dané země, jsou státní autority v lepší pozici než mezinárodní soud, aby poskytovaly svůj názor na přesný obsah těchto požadavků a také na nezbytnost zákazů, omezení a pokut určených k jejich splnění.“

[2] zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[3] vedle vlivu komerčního v případě obchodních sdělení; srov. § 48 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[4] srov. § 32 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[5] srov. § 32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[6] § 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[7] § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[8] srov. § 32 odst. 1 písm. h) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání