Pojem úřad může mít několikerý význam. Nejčastěji jde o označení organizační jednotky, správního úřadu či jiného orgánu veřejné moci obdařeného konkrétní působností (tzv. institucionální pojetí). Stejně tak to může být specifikace svěřené agendy, přiřazených úkolů, působnosti jako takové (tzv. funkční pojetí). V případě Úřadu RRTV hovoříme pak o pojetí pomocného útvaru. O kolektivu osob, které jsou RRTV tzv. k ruce.
Už je tak nějak obecně známo, že „hvězdičkové pořady“, nevhodné filmy, seriály apod., se v televizi mohu vysílat až po desáté hodině večerní. Souvisí to s ochranou fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Nehovoří se však už příliš o tom, že se tato povinnost vztahuje také na upoutávky na tyto pořady. Právní teoretici tomu mohou říkat projev logického výkladu za užití argumentu síly a maiori ad minus (od většího k menšímu): když pořad tak i upoutávka. My tomu můžeme klidně říkat projev zdravé logiky.
V České republice máme hned několik tzv. mediálních rad. Zřejmě pod vlivem přesvědčení, že komu není rady, tomu není pomoci. Některé rady jsou malé (Rada ČT, Rada ČRo či Rada ČTK), nebo se jim tak alespoň říká. A pak je tu velká vysílací rada, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), které se tak historicky říká, byť už v dnešní době není radou největší. Alespoň ne co do počtu členů.
Jako bychom zažívali nějaký ten boom. Poslední dobou je to vidět skoro všude. Jak je to tedy s tím prodejem konopí? Co jsou to ty CBD produkty? A co sušené květy? A co vlastně taková reklama? Je to legální? Nebo je to vše zastřené nějakým kouřem?
Může se osoba, která se přímo nepodílí na náboru zaměstnanců, svými výroky v rozhlasovém vysílání dopouštět diskriminace v oblasti zaměstnávání a povolání? Na to nám nedávno odpověděl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci NH v. Associazione Avvocatura per i diritti LGBTI – Rete Lenford.
Každý „provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.“ Televizní i rozhlasový. Je tedy třeba dbát o to, aby k tomuto potenciálnímu ohrožení nedošlo obrazem, ani ve složce zvukové. Dbát o to, aby zvuková stopa nezanechala až příliš hlubokou stopu na duši nezletilce.
Všichni se prý shodneme na jednom: „Elektronická média mají vliv na děti a mladistvé a formují je snad tím nejvýznamnějším způsobem! A to je potíž zejména ve vztahu k negativnímu vlivu rozhlasu a televize.“ To asi ano. Ale kdo je, u všech svatých vychovatelů, tím dítětem? A kdo už je mladistvý? A kde to vše končí?
Ochrana dětí a mladistvých je věcí související s morálkou. A neexistuje jednotný model, který by pro ni zaváděl mezinárodní standardy či univerzální výklad. Jak uvedl ESLP ve věci Handyside (1976), je zejména na vnitrostátní úpravě, aby v této věci zajistila dostatečné garance, a to s ohledem na lokální vnímání, které se v konkrétním místě a čase mění a vyvíjí.
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
