Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

JUDr.dla
17. 7. 2020
Rada_pro_rozhlasove_a_televizni_vysilani

V České republice máme hned několik tzv. mediálních rad. Zřejmě pod vlivem přesvědčení, že komu není rady, tomu není pomoci. Některé rady jsou malé (Rada ČT, Rada ČRo či Rada ČTK), nebo se jim tak alespoň říká. A pak je tu velká vysílací rada, RRTV, které se tak historicky říká, byť už v dnešní době není radou největší. Alespoň ne co do počtu členů.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) je třináctičlenným tzv. nezávislým a zároveň ústředním správním úřadem. A je tedy minimálně menší než Rada České televize. Co ji však stále činní velkou (vysílací) radou je rozsah působnosti, která jí byla svěřena.

V základu je RRTV svěřen výkon státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a dohled na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací v těchto oblastech.[1]

Rozhlasové a televizní vysílání

Jak už název RRTV napovídá, vše to začalo u lineárního vysílání. Do působnosti RRTV byly svěřeny:

  • dohled nad dodržováním obecně závazných právních předpisů a licenčních podmínek ze strany provozovatelů vysílání, případně provozovatelů převzatého vysílání;
  • licencování soukromých provozovatelů a registrace provozovatelů převzatého vysílání, včetně evidence o tomto;
  • spolupráce s jinými úřady, např. s Českým telekomunikačním úřadem;
  • součinnost při vytváření zásad státní politiky České republiky ve vztahu k vysílání a jeho rozvoje a ve vztahu ke zvyšování mediální gramotnosti veřejnosti;
  • spolupráce na mezinárodní úrovni, s orgány EU a s regulačními orgány cizích států apod.;
  • spolupráce se samoregulačními orgány.[2]

VOD

S účinností od roku 2010 byla pak RRTV svěřena působnost také v oblasti nelineárního online vysílání, tj. v oblasti služeb informační společnosti s možností sledovat pořady, cit.: „v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání.“[3] (důraz přidán)

RRTV tak i v této oblasti zejména vykonává dohled nad dodržováním obecně závazných právních předpisů a eviduje poskytovatele VOD.[4]

Regulace reklamy

Spolu s tím byla RRTV historicky začleněna také mezi orgány dozoru nad dodržováním zákona o regulaci reklamy, a to, cit.: „pro reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a pro sponzorování v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.“[5]

Před i pak

Úplně nejstručněji lze tak hovořit o působnosti RRTV, jako o regulaci elektronických médiích, a to o regulaci primární i sekundární. O regulaci preventivní i následné.[6] O regulaci přístupu i o regulaci obsahu.[7]

RRTV v prvním kroku umožňuje vůbec legální působení na trhu provozovatelů (převzatého) vysílání a poskytovatelů VOD, neboť bez licence či řádné registrace a evidence to stručně řečeno nejde. Nelze bez nich veřejnosti poskytovat obsah.

A v druhém kroku hodnotí, zda tyto subjekty jednají na trhu v souladu se zákonem, v mezích, které jsou jim stanoveny. Zejména zda poskytovaný obsah netrpí vadami předpokládanými zákonem. A na rozdíl od primární regulace, tuto sekundární je RRTV oprávněna uplatňovat i vůči veřejnoprávním provozovatelům (České televizi a Českému rozhlasu), kteří na trhu působí coby zřízeni zákonem.[8]


[1] srov. § 4 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[2] srov. § 5 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

[3] § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání

[4] srov. § 4 zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání

[5] § 7 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy

[6] srov. RUJBROVÁ, K. Orgány pro regulaci elektronických médií. In KROUPA, J., MOLEK, P., MORAVEC, O., RUJBROVÁ, K., ŠIMÁČKOVÁ, K., VYHNÁNEK, L. Mediální právo. Brno : Masarykova univerzita, 2009, s. 138-140.

[7] srov. POUPEROVÁ, O. Regulace médií. Praha : Leges, 2010, s. 105-107.

[8] zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, a zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu

crossmenu

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít