V České republice máme hned několik tzv. mediálních rad. Zřejmě pod vlivem přesvědčení, že komu není rady, tomu není pomoci. Některé rady jsou malé (Rada ČT, Rada ČRo či Rada ČTK), nebo se jim tak alespoň říká. A pak je tu velká vysílací rada, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), které se tak historicky říká, byť už v dnešní době není radou největší. Alespoň ne co do počtu členů.
Může se osoba, která se přímo nepodílí na náboru zaměstnanců, svými výroky v rozhlasovém vysílání dopouštět diskriminace v oblasti zaměstnávání a povolání? Na to nám nedávno odpověděl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci NH v. Associazione Avvocatura per i diritti LGBTI – Rete Lenford.
Restrukturalizace skupiny společností, do níž majetkově náleží společnosti, jež jsou provozovateli vysílání s licencí s sebou přináší řadu povinností vůči veřejnoprávní orgánům, které musí sám provozovatel či jeho společník/akcionář pro účely úspěšného dokončení procesu restrukturalizace splnit.
Každý „provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.“ Televizní i rozhlasový. Je tedy třeba dbát o to, aby k tomuto potenciálnímu ohrožení nedošlo obrazem, ani ve složce zvukové. Dbát o to, aby zvuková stopa nezanechala až příliš hlubokou stopu na duši nezletilce.
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
