Někteří z nás si jistě ještě vzpomenou na doby, kdy Jiří Kajínek nechodil na svobodě, ale maximálně tak mezi zdmi věznice, a kdy usiloval o obnovu svého procesu. A zatímco se marně snažil vrátit se před soud, postarala se o to RRTV. V zájmu ochrany dětského a mladistvého diváka.

Začalo to rozhodnutím RRTV, kterým byla uložena pokuta provozovateli CET 21 spol. s r.o. (dnes TV Nova s.r.o.), cit.: „pro porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním filmu Kajínek, dne 14. října 2012 ve 20:20 hodin na programu Nova se dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.“[1]

V čem spočívá ohrožení

Předmětné rozhodnutí je přitom hezkou učebnicí toho, jaký obsah televizního vysílání může být hodnocen jako v rozporu se zákonem, respektive ohrožující děti a mladistvé. Ve filmu Kajínek hodnotila RRTV kombinaci hned několika negativních scén (prvků):

• realistické zobrazení osob vystavených těžkému tělesnému a duševnímu utrpení;
• korupce a zištnost, absence soucitu;
• sadismus;
• mučení a znásilnění (ve vztahu např. k nahé spoutané ženě);
• explicitní násilí (střelba a záběry na postřelená těla včetně hlavy, střelba do bezbranné osoby)

RRTV usoudila, že předmětné scény (působící velmi věrohodně, jsou ztvárněny naturalisticky) a pořad sám mohou způsobit zejména dětskému, ale i mladistvému divákovi psychický otřes a mohou přispět ke snížení citlivosti těchto diváků při vnímání násilí.[2] A proto by neměly být vysílány dříve než v 22:00 hodin.

A co na to soud?

Potrestaný provozovatel televizního vysílání se bránil u správního soudnictví. A o Kajínkovi tak náhle rozhodoval Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud.

A tím bylo rozhodnutí RRTV dáno za pravdu, neboť cit.: „předmětem vytýkaných scén bylo hrubé, syrové násilí, jež sice bylo motivováno, jak vyplývá z kontextu filmu, účastí na organizovaném zločinu, bylo projevem, konečným důsledkem, korupce, spolupráce policie a organizovaného zločinu, ale stálo šlo o extrémně násilné scény, jejichž hodnotové vyznění bylo ambivalentní.“[3] (důraz přidán)

Bylo to zkrátka období, kdy se Kajínkovi u soudů příliš nedařilo. A v případě televizního vysílání tomu tak prozatím i zůstalo.

[1] Rozhodnutí RRTV ze dne 9. 4. 2013, č.j.: DRD/1579/2013. In: RRTV.cz [online]. [cit. 15. 7. 2020]. Dostupné z: https://www.rrtv.cz/files/Pokuty/201304254253.pdf.

[2] srov. idem

[3] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č.j.: 6A 140/2013-50