Alkoholické nápoje by v reklamě (čti v jakémkoli komerčním sdělení) neměly být prezentovány jako prostředky mající uklidňující účinek či řešící osobní problémy. Takový je požadavek zákona, v podstatné míře převzatý či rozšířený rozličnými kodexy či jinými samoregulačními dokumenty. A jak je to s pivem? A s nadsázkou? Jak moc přísná (samo)regulace je? A co na to Sagvan Tofi?
Kdo je odpovědný za nevyžádané obchodní sdělení rozesílané e-mailem? Objednatel kampaně? Společnost zajišťující jeho rozeslání? Oba? A jak (ne)pracovat s judikaturou?
De facto první odpovědi na otázku, zda je vedle poskytovatele obsahu (zjednodušeně řečeno osoby, která reklamní obsah na internetu zpřístupnila – provozovatel zpravodajského serveru, bloger, youtuber, autor příspěvků na sociálních sítích apod.) šiřitelem internetové reklamy také poskytovatel služby elektronických komunikací typu hosting (poskytovatel volného prostoru).
Základní definici reklamy v obecném slova smyslu nabízí zákon o regulaci reklamy: jakákoli prezentace šířená zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky.
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
