Reklama

JUDr.dla
27. 5. 2020
Zeď s reklamou

Základní definici reklamy v obecném slova smyslu nabízí zákon o regulaci reklamy[1]: jakákoli prezentace šířená zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky.

Reklama je propagace mající přesah do veřejného prostoru v mnoha podobách:

  • billboard, spot v rádiu či televizi, banner, nebo třeba PR článek, placený příspěvek, retargeting apod.;
  • může to být i označení sponzora, který poskytuje příspěvek, za který je následně prezentován[2].

Prezentace s cílem zasáhnout co možná největší masu společnosti a přesvědčit ji k akci, která bude mít pozitivní dopad na odbyt produktů a služeb daného inzerenta.

Hovoříme tak hlavně o tzv. komerční reklamě (podpora podnikání). Existuje ale také např. sociální reklama (podpora veřejného zájmu, charit apod.) či reklama politická (podpora volitelnosti). Zákon na ně aplikovat lze; v rámci přímých odkazů,[3] nebo minimálně jako základní rámec omezení a dalších pravidel.

Reklama má svého příjemce (potenciálního spotřebitele), ale hlavně má zadavatele (prvotního objednatele), zpracovatele (specialistu na reklamy) a šiřitele (osobu ovládající komunikační médium).

Definičním znakem reklamy v obecném slova smyslu ale není, zda je reklama zveřejněna a šířena za úplatu či jinou protihodnotu,[4] i když tomu tak nejčastěji bude.

Šiřitel je málokdy ochoten napomoci něčí propagaci, pokud z toho sám nic nemá. Stát se to však může. Může to být dar, může to být self-promo (propagace šiřitele sebou samým).

Aby toho nebylo málo

V rozhlasovém a audiovizuálním prostředí hovoříme o tzv. obchodních sděleních,[5] za která se považují:

  • reklama (v užším slova smyslu: klasicky reklamní spot),
  • teleshopping,
  • sponzorování,
  • umístění produktu či
  • jiná obrazová sekvence se zvukem nebo bez zvuku, která je určena k přímé nebo nepřímé propagaci zboží nebo služeb.[6]

Z dosavadní praxe Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) je přitom zřejmé, že ta klade mezi pojem „reklama“ (v obecném slova smyslu) a pojem „obchodní sdělení“ de facto rovnítko.[7] Má se tedy za to, že reklamou se rozumí reklama a jiná obchodní sdělení. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat…[8]


[1] zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
[2] srov. § 1 odst. 10 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
[3] srov. např. § 1 odst. 9 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
[4] NSS 1507/2010
[5] zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
[6] srov. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání
[7] srov. https://www.rrtv.cz/files/Pokuty/b61f80b2-02b4-499f-95dc-fe329292fa22.pdf
[8] Jára Cimrman ležící, spící [film]. Režie Ladislav Smoljak. Československo, 1983.

crossmenu

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít