De facto první odpovědi na otázku, zda je vedle poskytovatele obsahu (zjednodušeně řečeno osoby, která reklamní obsah na internetu zpřístupnila – provozovatel zpravodajského serveru, bloger, youtuber, autor příspěvků na sociálních sítích apod.) šiřitelem internetové reklamy také poskytovatel služby elektronických komunikací typu hosting (poskytovatel volného prostoru).
Hledání nadsázky v případě některých komerčních sdělení může být pro určité osoby stále složitější. Reklama, její praktiky i reklamní prvky se neustále posouvají a vyvíjejí. A jak pravil ESLP ve věci Handyside, morálka a její vnímání by měly přirozeně také. Ale co když tomu tak není? Co když někdo lpí na tradičním vnímání slušnosti a rigidním výkladu toho, co má ve veřejném prostoru působit a co nikoli? Takové jedince, případně skupiny stejného smýšlení, mohou některé reklamy opravdu zaskočit. Či dokonce urážet. A co na to Jan Karafiát?
V České republice máme hned několik tzv. mediálních rad. Zřejmě pod vlivem přesvědčení, že komu není rady, tomu není pomoci. Některé rady jsou malé (Rada ČT, Rada ČRo či Rada ČTK), nebo se jim tak alespoň říká. A pak je tu velká vysílací rada, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), které se tak historicky říká, byť už v dnešní době není radou největší. Alespoň ne co do počtu členů.
V televizním vysílání existují určitá pravidla pro obchodní sdělení a jejich působení na děti a mladistvé. Pro všechny typy obchodních sdělení, tedy pro reklamu v tom nejobecnějším slova smyslu. Pro komerční působení na dětského a mladistvého diváka prostřednictvím reklamních spotů, teleshoppingu, identifikace sponzora či prostřednictvím umístění produktu.
Jako bychom zažívali nějaký ten boom. Poslední dobou je to vidět skoro všude. Jak je to tedy s tím prodejem konopí? Co jsou to ty CBD produkty? A co sušené květy? A co vlastně taková reklama? Je to legální? Nebo je to vše zastřené nějakým kouřem?
Zlí jazykové a tradiční kritici politických stran a hnutí by dost možná nesouhlasili, ale pravdou je, že politické subjekty (v ideálním světě) nesledují primárně podnikatelské cíle. Politická reklama tak ne zcela odpovídá zákonné úpravě, podle níž je reklamou jakákoli veřejná prezentace mající za cíl podporu podnikatelské činnosti.
Základní definici reklamy v obecném slova smyslu nabízí zákon o regulaci reklamy: jakákoli prezentace šířená zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky.
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
