Na konci roku 2020 podepsal prezident republiky novelu zákona o zbraních. Z České republiky se tak začátkem roku 2021 stane země, ve které je podle zákona (a za podmínek jím stanovených) garantováno právo na střelnou zbraň. A co na propagaci? Jak je to s reklamou v této oblasti? Změnila aktuální novela něco i v tomto ohledu? Co konkrétní příklady? Jak je to s tlumiči výstřelu a s noktovizory?
S novým rokem 2021 přichází nejedna změna. Z pohledu televizního diváka (nejčastěji tedy pravděpodobně z gauče či pohodlného křesla) je asi podstatným plánovaný konec dlouhodobé stálice provozovatele TV Nova s.r.o. (dříve CET 21 spol. s r.o.): Ordinace v růžové zahradě (2). Připomeňme si tedy významné momenty tohoto seriálu. Z hlediska regulace televizního vysílání.
Přehled nejdůležitějších subjektů v autorském zákoně. Které to jsou, jaké jsou jejich role a vzájemné vztahy?
aneb Velká čtyřka: autor, uživatel, kolektivní správce a ministerstvo kultury
Pavel Novotný, starosta Řeporyjí a člen ODS nespáchal trestný čin, když na Twitteru vyjádřil své přání, aby Zdeněk Ondráček, člen KSČM, za svou cestu na Ukrajinu, visel. Jak soud prvého stupně (Obvodní soud pro Prahu 5), tak soud odvolací (Městský soud v Praze) dospěly shodně ke stejnému závěru. Jednání Pavla Novotného není trestným činem.
V čem je ten rozdíl? Kde je ta hranice mezi základním povolením od ministerstva podmíněnou hazardní hrou a spotřebitelskou soutěží? Je to výhra? Peněžní či nepeněžitá? Je to její cena? Nebo je to v něčem jiném? Ukázat si to lze na aktuálním příkladu. V čem je zakopaný pes? A kde je zakopané auto?
Nejvyšší správní soud zamítnul kasační stížnost RRTV a potvrdil tak rozsudek Městského soudu v Praze, podle kterého neposkytnutí prostoru pro vyjádření dotčené strany neznamená automaticky neobjektivní či nevyvážené televizní vysílání; rozhodnutí, ve kterém regulátor nezkoumá pravdivost odvysílaných informací, jejich výběr či kontext, je hodno zrušení.
V poslední době napsalo se toho mnoho o „vyhazovu pro neschopnost“, respektive o dehonestujícím výroku z úst prezidenta republiky v pořadu s názvem „Týden s prezidentem“ a o povinnosti Ministerstva financí České republiky omluvit se za tento prezidentův politický projev a úřední postup. Ale co je vlastně v rozhodnutí Nejvyššího soudu? A kde jej najít, když se o něm v Archivu aktualit NS nikdo nezmiňuje?
Podle zákona o volbách do Parlamentu České republiky se za volební kampaň považuje také sdělení v neprospěch kandidátů. A činí-li jej subjekt odlišný od kandidující politické strany, hnutí či koalice nebo odlišný od kandidáta, musí jít o tzv. registrovanou třetí osobu. No jo, ale kdo je to vlastně ten kandidát? Jak si to vykládat? A co na to svoboda projevu? Co na to Nejvyšší správní soud?
Televizní vysílání, zejména přímé přenosy, autentické záznamy či rozhovory, to vše nabízí prostor pro šíření informací nejen zpravodajského či publicistického charakteru, ale i pro informace reklamní povahy (v obecném slova smyslu). A ne vždy to je z vůle provozovatele vysílání. Občas je to prostě jen záznamem přirozeného prostředí a reálných osob.
Podnikáte-li v reklamě, konkrétně pak jako vlastník několika staveb pro reklamu (billboardů), předpokládá se, že v zájmu této své celorepublikové sítě reklamních ploch budete tvrdit ledasco. S argumentem, že billboard, cit.: „může mít funkci ochrannou… stejně jako izolační zeleň, a i jí případně poskytovat v době sucha a horkého léta potřebnou ochranu ve formě stínění a bránění před vysušováním půdy,“ pravděpodobně už neuspějete. Ne před Nejvyšším správním soudem. A určitě ne v Praze.
Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby na webu Mediální právo.cz. Užíváním webu souhlasíte s jeho Podmínkami.
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.
